Tisk 64 - Vl. n. z. o účetnictví - související - EU

[1/23] Tato část vládního návrhu představuje rozsáhlou novelizační část související s přijetím nového zákona o účetnictví a systematicky upravuje desítky zvláštních zákonů tak, aby byly terminologicky i věcně sladěny s novou účetní úpravou. Opakujícím se motivem je důraz na pojem „řádná individuální účetní závěrka“, zavedení či zpřesnění povinného auditu účetní závěrky a nahrazování pojmu „cena“ pojmem „hodnota“, často s výslovným odkazem na zákon o oceňování. Řada orgánů veřejné správy a institucí (např. Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, orgány sociálního zabezpečení či Vězeňská služba) je výslovně vyňata z postavení účetní jednotky, což představuje změnu oproti dosavadnímu právnímu stavu. Významné změny se týkají bankovního sektoru, kde se nově detailně upravují povinnosti bank a zahraničních bank, zejména zveřejňování účetních závěrek, zpráv vedení, povinný audit, archivace dokladů a sankce za porušení těchto povinností; u zahraničních bank působících prostřednictvím poboček se výslovně stanoví jazykové a publikační povinnosti. Daňové zákony, zejména zákon o daních z příjmů a zákon o dani z nemovitých věcí, jsou zásadně přepracovány v oblasti vymezení akruálního a hotovostního základu daně, daňových hodnot aktiv a dluhů, vazby na účetnictví a zavedení detailní evidence pro zahraniční poplatníky se stálou provozovnou v ČR. Celek má výrazně harmonizační charakter, omezuje odkazy na dřívější účetní režimy, ruší nadbytečné poznámky pod čarou a posiluje transparentnost, kontrolovatelnost a návaznost mezi účetnictvím, auditem a daňovým základem. Zákon obsahuje také ustanovení týkající se cizinců a jejich práv nebo povinností.

[2/23] Tato část rozsáhle restrukturalizuje zákon o daních z příjmů zavedením systematiky založené na pojmu „aktivum“ namísto dosavadního „majetku“ a komplexně upravuje daňovou hodnotu aktiv, dluhů a kapitálových podílů. Dochází k vytvoření nových hlav (III až X), zejména ke sjednocení pravidel pro společný systém zdanění přeměn, opatření proti vyhýbání se daňové povinnosti a detailní úpravu daňových výdajů, odpisování a kursových rozdílů.

Významnou změnou je nahrazení pojmů jako „nabývací cena“ výrazem „daňová hodnota kapitálového/aktiva“ a systematické rozlišení poplatníků podle akruálního a hotovostního základu daně, včetně odlišných režimů u fyzických a právnických osob. Zavádí se podrobná pravidla pro určování prvotní a následné daňové hodnoty aktiv, včetně zvláštních úprav pro aktiva se zahraniční daňovou hodnotou, finanční leasing, goodwill a změny hospodaření bez přecenění.

Text nově komplexně upravuje časové rozlišení výdajů (okamžité, odložené a průběžné), daňové dodatečné zhodnocení a vymezuje situace, kdy výdaje nejsou daňově uznatelné, přičemž ruší řadu dosavadních ustanovení a poznámek pod čarou jako zastaralých. Zásadně se mění systém daňového odpisování – stanoví se jednotný měsíční model, minimální doby odpisování, zvláštní pravidla pro vozidla kategorie M1 (s limitem 2 000 000 Kč) a úpravy při změně daňové hodnoty.

Dále se zpřesňují pravidla pro odečet daňové ztráty, kdy je výslovně umožněno se tohoto práva nevratně vzdát, a upravují se odpočty na podporu odborného vzdělávání s vazbou na daňovou hodnotu aktiv. Část rovněž sjednocuje terminologii napříč ustanoveními o slevách na dani, kursových přepočtech a ostatních společných pravidlech, přičemž důsledně opouští vazbu na „období, za které se podává daňové přiznání“ ve prospěch pojmu „zdaňovací období“.

[3/23] Tato část dokumentu představuje rozsáhlou novelizaci zákona o daních z příjmů a bezpečně souvisejících předpisů, která systematicky sjednocuje terminologii, zejména nahrazením pojmu „majetek“ pojmem „aktiva“, a důsledně provazuje daňové instituty s účetními předpisy. Zásadní změnou je nové komplexní vymezení daně z příjmů právnických osob počítané v cizí měně (§ 38ba až 38bf), včetně pravidel pro evidenci aktiv, přepočet částek, zaokrouhlování, daňové ztráty, přenositelné daňové položky a stanovení záloh, což významně mění daňovou praxi firem s účetnictvím vedeným v cizí měně. Dokument dále sjednocuje posuzování zdaňovacího období výhradně na „zdaňovací období“ a „účetní období“, přičemž systematicky vypouští odkazy na části zdaňovacího období a období podání daňového přiznání, což má přímý dopad na lhůty a povinnosti poplatníků. Významná část je věnována přechodným ustanovením, která detailně řeší daňové dopady změn zejména u aktiv pořízených před účinností zákona, daňových odpisů, leasingů, změn daňové metody a přechodu na nový koncept daňové hodnoty aktiva. Nově se také vymezují výjimky z oznamovací povinnosti (např. pro veřejně prospěšné poplatníky nebo daňové nerezidenty s omezenými příjmy) a zavádí se samostatné oznámení o zdaňovacím období. Součástí změn jsou rozsáhlé novelizace zákona o rezervách, které sjednocují pravidla pro daňové rezervy a opravné položky, zpřesňují jejich evidenci, maximální dobu tvorby a vazby na účetní hodnoty. Navazující změny v celé řadě dalších zákonů (např. o České národní bance, státním podniku, dopravě, drahách, civilním letectví či oceňování majetku) harmonizují účetní terminologii, rozšiřují povinnosti auditu a zásadně přepracovávají zákon o oceňování majetku směrem k hodnotovému a tržnímu ocenění, čímž posilují vazbu mezi účetnictvím, daněmi a veřejnou správou.

[4/23] Tato část dokumentu zásadně mění terminologii a metodiku oceňování majetku, zejména přechodem od pojmu „cena“ k pojmu „hodnota“ a nahrazením „oceňovacích způsobů“ pojmem „oceňovací přístupy“ napříč zákonem o oceňování. Zavádí nový § 15a upravující oceňování lesa, který rozlišuje mezi lesními pozemky do 50 hektarů (součet hodnot pozemků a porostů) a nad 50 hektarů (primárně výnosový přístup s výjimkami stanovenými prováděcím právním předpisem). Upřesňuje se oceňování práv stavby, věcných břemen a jiných závad na nemovitých věcech, přičemž se výslovně stanoví, že ocenění se neprovádí, pokud je hodnota stanovena rozhodnutím orgánu veřejné moci.

Součástí změn je i úprava oceňování jiného majetku, finančních nástrojů, pojištění a doplňkového penzijního spoření, podílů v obchodních korporacích a vybraných nehmotných práv, včetně stanovení doby jejich užívání. Dokument dále provádí rozsáhlé návazné změny v desítkách souvisejících zákonů, zejména v oblasti hospodaření státu, obcí, krajů a příspěvkových organizací, kde se nová terminologie „hodnota“ a „řádná individuální účetní závěrka“ promítá do pravidel nakládání s majetkem, rozpočtů a auditu. Významná je také úprava pravidel pro úplatné převody majetku veřejných korporací, kdy je nově výslovně stanoveno, že odchylka od obvyklé hodnoty musí být zdůvodněna, jinak je právní jednání neplatné. Celek směřuje k větší jednotnosti oceňování, vazbě na účetní předpisy a posílení kontroly hospodaření s veřejným majetkem.

[5/23] Tato rozsáhlá část dokumentu provádí soubor systematických změn napříč velkým množstvím zákonů, jejichž společným jmenovatelem je sjednocení terminologie a pravidel v oblasti účetnictví, auditu a oceňování majetku. Opakovaně se ruší ustanovení, podle nichž byly různé orgány a instituce označeny jako „účetní jednotky“, a nahrazují se obecnějšími odkazy na plnění povinností podle účetních předpisů nebo explicitním konstatováním, že účetními jednotkami nejsou. Významnou změnou je důsledná náhrada pojmu „cena“ pojmem „hodnota“, zejména „zjištěná hodnota“ nebo „obvyklá hodnota podle zákona o oceňování“, což má dopad na vyvlastnění, insolvence, sociální dávky, pozemkové úpravy i DPH.

Zásadní část tvoří novela zákona o DPH, která nově a podrobně definuje dlouhodobý majetek, zavádí jednotný limit 100 000 Kč, mění okamžik rozhodný pro nároky na odpočet daně na den způsobilosti k užívání a ruší dosavadní odkazy na technické zhodnocení ve prospěch pojmu dodatečné zhodnocení. Přechodná ustanovení výslovně upravují, jak se bude postupovat u majetku pořízeného nebo rozpracovaného před účinností změn. U zákonů týkajících se kapitálového trhu, dluhopisů a finančních institucí se posilují povinnosti auditu, zveřejňování řádných individuálních a konsolidovaných účetních závěrek a zpráv vedení a zpřesňují se sankční mechanismy za jejich nesplnění.

Další změny se dotýkají veřejné správy, školství, zdravotnictví a sociální oblasti, kde se sjednocuje jazyk („finanční“ se systematicky nahrazuje „peněžními“ prostředky) a zpřesňují se pravidla hospodaření s fondy a veřejnými prostředky. V trestním, insolvenčním a sankčním právu se změny soustředí na jasnější vymezení účetních povinností subjektů a jejich vztah k auditu a evidenci. Celkově tato část představuje technicky velmi rozsáhlou, avšak obsahově provázanou novelu, jejímž cílem je sladění českého práva s moderní účetní terminologií, právem EU a důrazem na transparentnost a kontrolovatelnost hospodaření.

[6/23] Tato část předpisu představuje rozsáhlý balík novel napříč desítkami zákonů, jehož hlavním cílem je sjednocení pojmosloví, procesů a povinností v oblasti účetnictví, auditu a navazující regulace. Klíčovou změnou je systematické nahrazení pojmů jako „účetní knihy a zápisy“ pojmem „účetní záznamy“, zavedení jednotné terminologie „účetní jednotka“ namísto „subjekt“ a důsledné rozlišení individuálních a konsolidovaných účetních závěrek.

Zásadně se přepracovává zákon o auditorech, který nově detailně upravuje povinný audit, ověřování zprávy vedení, zprávy o udržitelnosti a dalších informací nad rámec účetních předpisů, včetně přesného vymezení auditorské činnosti, spisu auditora a práv k nahlížení do něj. Rozšiřují se náležitosti zprávy auditora, jasně se stanoví odpovědnost za elektronické formáty a značkování a upravují se pravomoci Komory auditorů a Rady.

Navazující změny v daňovém řádu zavádějí komplexní úpravu správy daní v různých měnách, včetně pravidel přepočtu, zaokrouhlování, evidence, kurzových rozdílů a placení daní v cizí měně. Současně jsou zpřesněny lhůty, terminologie a procesy při placení, evidenci a vymáhání daní.

Významné úpravy se promítají také do sektorových zákonů (pojišťovnictví, penzijní spoření, investiční fondy, zdravotnictví, audiovize, infrastruktura), kde se sjednocují povinnosti zveřejňování účetních závěrek, zpráv vedení a jejich ověření auditorem, často se zavádí nové lhůty a informační povinnosti vůči České národní bance nebo veřejnosti. U řady institucí se výslovně stanoví povinnost povinného auditu a postupy pro výběr či odmítnutí auditora.

V občanském zákoníku a zákoně o obchodních korporacích dochází k hluboké revizi pravidel pro oceňování majetku, změny vlastního kapitálu, přeměny, likvidace a rozdělování zisku, přičemž se klade důraz na reálnou hodnotu, individuální účetní závěrky a jejich ověření auditorem. Tyto změny zásadně posilují vazbu korporačních rozhodnutí na kvalitní, auditované účetní informace.

Celek představuje technicky rozsáhlou, ale systémově významnou reformu, která má zvýšit transparentnost, srovnatelnost a právní jistotu v oblasti účetnictví, auditu a finanční regulace a sladit české právo s přímo použitelnými předpisy a směrnicemi Evropské unie.

[7/23] Tato část rozsáhle novelizuje zákon o investičních společnostech a investičních fondech a řadu navazujících předpisů s cílem sladit je s novým pojetím účetnictví a reportingu. Klíčovou změnou je přepracování institutu výroční zprávy investičního fondu, kdy se jasně odděluje zpráva o činnosti investičního fondu jako samostatná část s detailně vymezeným obsahem, zahrnujícím údaje o správě majetku, struktuře aktiv, emisích a odkupech podílů, finanční výkonnosti, využití derivátů a repo operací i informace o environmentálních a sociálních charakteristikách investic podle předpisů EU.

Dokument současně zavádí rozsáhlé terminologické změny, zejména systematické nahrazení pojmů spojených s „výroční zprávou“ pojmem „zpráva o činnosti“ či „individuální zpráva vedení“, a precizuje odkazy na povinný audit a typy účetních závěrek (řádná individuální, konsolidovaná). Dochází ke zrušení některých ustanovení a celých paragrafů (§ 235, § 292) a k úpravám povinností zveřejňování dokumentů ve sbírce listin, zejména u fondů kvalifikovaných investorů a jejich podfondů.

Významná část změn se týká zpřesnění dohledu České národní banky, včetně možnosti nařídit změnu auditora při porušení informačních povinností a úpravy sankčních ustanovení. Zároveň se sjednocuje terminologie napříč desítkami zákonů (např. nahrazení pojmů „závazky“ pojmem „dluhy“ či „vlastní zdroje“ pojmem „vlastní kapitál“) a upravují se povinnosti týkající se auditu, zveřejňování účetních dokumentů a sledování údajů v účetním systému. Celek představuje komplexní technicko‑věcnou novelu, která má odstranit duplicity, posílit transparentnost vůči investorům a zajistit kompatibilitu s novým zákonem o účetnictví a právem Evropské unie.

[8/23] Tato část dokumentu podrobně vysvětluje systémovou rekodifikaci účetnictví, auditu, oceňování a daní z příjmů s cílem sjednotit terminologii, odstranit výkladové nejasnosti a posílit vazby mezi účetními, daňovými a oceňovacími předpisy. Nový zákon o účetnictví zásadně redefinuje základní pojmy – zavádí přesné vymezení aktiv, dluhů, pohledávek a vlastního kapitálu, opouští pojem majetek i závazek a nahrazuje je účetně přesnějšími instituty, čímž se jasně odděluje účetní a občanskoprávní terminologie.

Významné změny se týkají povinného auditu, kdy se sjednocuje pojmosloví (povinnost auditu versus povinný audit), rozšiřuje vymezení povinného auditu podle zákona o auditorech a jasně se stanoví, které účetní závěrky a doprovodné zprávy podléhají auditu; zároveň se řeší technické problémy se začleněním auditorské zprávy do výročních zpráv. Rozsáhlá novelizace zákona o oceňování sjednocuje oceňovací terminologii, odděluje pojem cena a hodnota, zavádí tržní hodnotu jako výchozí ocenění a nahrazuje pojem majetek pojmem věc, přičemž zákon se nově vztahuje i na dluhy a služby.

V oblasti daní z příjmů se navazuje na změny v účetnictví zavedením institutu daňové hodnoty aktiv, který nahrazuje roztříštěné pojmy jako pořizovací, vstupní či zůstatková cena a vytváří jednotný základ pro uplatňování daňových výdajů. Zásadně se mění systém daňového odpisování – odpisy se určují měsíčně, ruší se odpisové skupiny, zvyšuje se limit pro odpisovaná aktiva a zavádí se jednodušší rovnoměrný výpočet. Dokument dále umožňuje širší použití cizí měny účetnictví a zavádí zvláštní režim pro euro v daních z příjmů, přičemž současně zajišťuje, aby sdílené daňové výnosy pro obce a kraje zůstaly v korunách.

Další část se věnuje odstranění institutu „období, za které se podává daňové přiznání“, jasnému navázání zdaňovacího období na účetní období a zvýšení kompatibility českých daní s mezinárodními účetními standardy IFRS. Rozsáhlá změna struktury zákona o daních z příjmů má zvýšit jeho přehlednost, systematičnost a čitelnost prostřednictvím kratších paragrafů, hierarchického členění a tematického uspořádání. Závěrem je potvrzen soulad navržené úpravy s ústavním pořádkem a právem Evropské unie, přičemž dokument zdůrazňuje, že změny jsou převážně systémové a terminologické, nikoli fiskálně výrazně zatěžující.

[9/23] Tato část dokumentu zejména vymezuje soulad navrhované právní úpravy s právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami a současně podrobně hodnotí její slučitelnost s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a dalšími mezinárodními závazky České republiky. Důraz je kladen na daňovou oblast, kde je vysvětleno, že daňové řízení jako takové nepodléhá čl. 6 Úmluvy, avšak sankce za porušení daňových povinností se již posuzují jako „trestní obvinění“, což vyžaduje dodržení zásad zákonnosti, předvídatelnosti a možnosti soudní ochrany.

Dokument podrobně rozebírá ochranu majetku podle čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a zdůrazňuje, že ukládání daní, poplatků a sankcí musí splňovat požadavky zákonnosti, legitimity a proporcionality, přičemž navrhovaná úprava tyto požadavky naplňuje a nepůsobí tzv. rdousící efekt. Současně je konstatováno, že návrh zákona nezakládá diskriminaci mezi daňovými subjekty a zachovává plný rozsah opravných prostředků a soudní ochrany podle daňového řádu a soudního řádu správního.

Významná část se věnuje hodnocení hospodářských a finančních dopadů, kde se uvádí, že většina změn má kvalitativní charakter (zvýšení efektivity, snížení administrativní zátěže), avšak některé úpravy mohou vést k dočasnému snížení inkasa daně z příjmů v přechodném období, s postupně rostoucím negativním dopadem na veřejné a státní rozpočty. Dále je podrobně posouzena ochrana osobních údajů při správě daní, přičemž se konstatuje, že návrh nemění účel, rozsah ani způsob zpracování dat a je plně v souladu s GDPR.

Navazující zvláštní část obsahuje rozsáhlé soubory novelizačních bodů k celé řadě zákonů, především za účelem terminologického a systémového sladění s novým zákonem o účetnictví. Změny jsou převážně technického charakteru, spočívají například v nahrazení pojmů, zrušení nadbytečných ustanovení, zpřesnění povinností k auditu, zveřejňování účetních závěrek a zpráv vedení a v úpravě sankčních ustanovení. Celkově je uzavřeno, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s mezinárodními závazky, nevyvolává nepřiměřené zásahy do práv osob a nepředstavuje veřejnou podporu ani zvýšená korupční rizika.

[10/23] Tato část dokumentu rozsáhle upravuje skutkové podstaty přestupků a sankční mechanismy podle zákona o bankách, zejména ve vztahu k povinnostem poboček zahraničních bank působících v České republice. Zavádějí se nové přestupky za neplnění povinností v oblasti zveřejňování účetních závěrek, zpráv vedení a jejich ověření, včetně povinnosti zajistit překlady vybraných dokumentů do českého nebo anglického jazyka, přičemž pouhé zveřejnění odkazu na web zahraniční banky se výslovně považuje za splnění povinnosti.

Současně dochází k systematické změně horních hranic pokut, kdy se u řady přestupků nově sjednocuje maximální sankce na 10 mil. Kč, zatímco u vybraných závažnějších přestupků se ponechává horní hranice 20 mil. Kč nebo 50 mil. Kč; v některých případech je výše pokut výslovně snížena (např. z 20 mil. Kč na 10 mil. Kč). Dokument reaguje na nový zákon o účetnictví a zavádí povinnost používat vybrané účetní postupy pro účely plnění povinností vůči České národní bance, aby bylo zajištěno, že vykazované údaje jsou přezkoumatelné a věrně odrážejí skutečnost.

Zvláštní pozornost je věnována zahraničním bankám z jiných než členských států EU, u nichž se rozšiřují skutkové podstaty přestupků o porušení povinností týkajících se ověření účetnictví, řídicího a kontrolního systému i jejich zveřejňování. Dále se zavádí povinnost mlčenlivosti pro ověřovatele podle zákona o bankách s odkazem na zákon o auditorech, aby byla upravena dosud chybějící ochrana citlivých informací. Celkově má tato část převážně sankční a legislativně‑technický charakter, s cílem sladit bankovní regulaci s novou účetní legislativou, zpřesnit odpovědnost subjektů a zajistit efektivnější dohled České národní banky. Zákon obsahuje také ustanovení týkající se cizinců a jejich práv nebo povinností.

[11/23] Tato rozsáhlá část dokumentu podrobně upravuje zásadní reformu základu daně z příjmů, zejména zavedením rozdíšení mezi akruálním a hotovostním základem daně a návazností na nový zákon o účetnictví. Zavádí se nové pojmy aktivum, daňová hodnota a kapitálový vklad, přičemž dochází k opuštění tradičního pojetí „obchodního majetku“ a k přesunu na ekonomické pojetí aktiv včetně práva užívání (např. u finančního leasingu). Text detailně řeší úpravy základu daně při oceňování reálnou hodnotou, tvorbě a rušení daňových rezerv a opravných položek, při nakládání s vlastními podíly, kapitálovými vklady a při rozdílech mezi účetním a daňovým zachycením transakcí.

Velký důraz je kladen na změnu daňové metody, tedy přechody mezi hotovostním a akruálním základem daně nebo mezi českými účetními standardy a mezinárodními účetními standardy, a to s cílem zajistit daňovou neutralitu a zabránit dvojímu zdanění či nezdanění příjmů a výdajů. Podrobně jsou popsány mechanismy stanovení nové daňové hodnoty aktiv a dluhů a úpravy základu daně při těchto přechodech, včetně možnosti časového rozložení dopadů až na 10 let. Upravují se také pravidla pro veřejně prospěšné poplatníky, neziskové subjekty a malé poplatníky, kterým se umožňuje jednodušší evidence bez plného účetnictví.

Další část se věnuje sladění daňových pravidel s mezinárodními účetními standardy (IFRS), zejména řešení trvalých rozdílů vyplývajících z vykazování mimo výsledek hospodaření (OCI) a zajištění jejich zdanění. Dále jsou systematicky provedeny rozsáhlé legislativně-technické úpravy, zejména vypuštění institutu „období, za které se podává daňové přiznání“, který je nahrazen striktní vazbou zdaňovacího období na účetní období. Celkově jde o koncepční přestavbu části zákona o daních z příjmů s cílem větší konzistence, provázanosti s účetnictvím a snížení administrativní zátěže při zachování daňové neutrality.

[12/23] Tato část dokumentu představuje velmi rozsáhlou a systematickou reformu pravidel zákona o daních z příjmů týkajících se oceňování majetku, dluhů a kapitálových podílů prostřednictvím nového jednotícího pojmu „daňová hodnota“. Zavádí se jednotný rámec pro určení prvotní daňové hodnoty aktiva, její následné zvyšování a snižování (odpisy, odložené a okamžité výdaje, dodatečné zhodnocení), a to s jasným rozlišením mezi poplatníky s akruálním a hotovostním základem daně. Významnou změnou je zjednodušení daňového odpisování (např. jen dvě odpisové skupiny u movitého majetku, minimální doba 60 měsíců u souborů aktiv) a nahrazení dosavadních pojmů jako vstupní či zůstatková cena jednotnou daňovou hodnotou. Text podrobně upravuje zvláštní situace, jako jsou dotace a dary, bezúplatná nabytí, změna režimu paušálních výdajů, opětovné zařazení majetku do podnikání, přeshraniční přesuny aktiv, finanční leasing či nabytí a prodej obchodního závodu. Zásadní důraz je kladen na zabránění dvojího uplatnění výdajů a na logickou návaznost na účetnictví, včetně zvláštních pravidel pro účetní jednotky, IFRS poplatníky a veřejně prospěšné subjekty. Dokument rovněž nahrazuje pojem technického zhodnocení pojmem daňové dodatečné zhodnocení a zavádí nové limity, které umožňují v některých případech jednorázové uplatnění vyšších částek ve výdajích. Celkově jde o koncepční přestavbu daňových pravidel směřující k větší přehlednosti, jednotnosti a administrativnímu zjednodušení, zejména pro podnikající fyzické osoby.

[13/23] Tato část dokumentu komplexně upravuje nový daňový režim finančního leasingu, zavádí pojem daňové hodnoty aktiva a detailně rozlišuje postupy podle akruálního a hotovostního základu daně u poplatníků daně z příjmů fyzických i právnických osob.

Zásadní změnou je nahrazení dosavadního pojetí finančního leasingu vznikem aktiva „právo užívání z finančního leasingu“, které se daňově odpisuje, přičemž u hotovostních poplatníků se fikcí nakládá s předmětem leasingu jako s jejich aktivem po celou dobu trvání leasingu, a to i před formálním nabytím vlastnického práva.

Text podrobně popisuje dopady zařazení, vyřazení i předčasného ukončení finančního leasingu, včetně postoupení leasingové smlouvy, změn v obchodním majetku a návaznosti na časové testy osvobození příjmů z prodeje majetku podle § 4 zákona o daních z příjmů.

Rozsáhlá část je věnována nové úpravě změny hospodaření s aktivem bez přecenění, která nahrazuje dosavadní pokračování v odpisování a rozšiřuje jej na dědění, vklady, přeměny společností, vypořádání spoluvlastnictví, rozdělení budov na jednotky či přesuny aktiv mezi manžely v rámci společného jmění.

Další významnou oblastí je kompletní přepracování daňového odpisování aktiv, přechod na měsíční odpisy, zjednodušení odpisových skupin, zavedení minimálních dob odpisování podle typu a hodnoty aktiva a nová pravidla pro daňové dodatečné zhodnocení, včetně tzv. bezpečného přístavu do 10 % daňové hodnoty.

Dokument zároveň ruší řadu dosavadních ustanovení § 24 a § 25 zákona o daních z příjmů, přesouvá limity do přehledných souhrnných paragrafů, sjednocuje terminologii s novým zákonem o účetnictví a výrazně posiluje návaznost daňového režimu na účetní zachycení aktiv.

[14/23] Tato část dokumentu podrobně upravuje pravidla daňového odpisování osobních automobilů kategorie M1 s limitem daňově uznatelných odpisů 2 mil. Kč, včetně situací částečného využití vozidla k podnikání, spoluvlastnictví, pokračování v odpisování bez přecenění a změn v zařazení vozidla mezi kategoriemi. Zavádí se přesná pravidla pro úpravu odpisů při dodatečném zhodnocení vozidla, při přechodu mezi kategorií M1 a vozidly využívanými na základě koncese a při použití mezinárodních účetních standardů, aby bylo zabráněno daňovým nerovnostem oproti poplatníkům s daňovými odpisy.

Navazující část rozsáhle mění úpravu uplatňování daňové ztráty, kdy se ruší institut „období, za které se podává daňové přiznání“ a nově se daňová ztráta váže na časové úseky vymezené začátkem a koncem zdaňovacího období navázaného na účetní období. Výslovně se stanoví pravidla pro vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty, jeho nevratnost a postup správce daně při opožděném či vadném oznámení.

Dokument dále provádí systematické terminologické změny v celé části zákona o daních z příjmů, zejména nahrazení pojmů „majetek“ pojmem „aktivum“, „pořizovací cena“ pojmem „pořizovací výdaj“ a zavedení pojmů daňová hodnota, poplatník s akruálním a hotovostním základem daně. Významná část je věnována zavedení možnosti výpočtu daně z příjmů právnických osob v cizí měně, včetně pravidel pro přepočty, zaokrouhlování, evidenci daňových položek a správu daně, přičemž plná správa daně v cizí měně je umožněna pouze v eurech.

Současně se mění pravidla pro měnové přepočty daňových položek, daňových ztrát a záloh na daň tak, aby odpovídala nové vazbě mezi měnou účetnictví, měnou výpočtu daně a měnou správy daně. Závěrečná část zavádí institut oznámení o zdaňovacím období, upravuje povinnosti při změně zdaňovacího období, sjednocuje pravidla pro podávání daňových přiznání a ukládá nové oznamovací povinnosti s návazností na daňový řád a nový zákon o účetnictví.

[15/23] Tato část dokumentu podrobně upravuje změny v oblasti zdaňovacích období, daňových přiznání a oznámení správci daně, zejména v návaznosti na nové pevné provázání zdaňovacího období s účetním obdobím podle novelizovaného § 21a zákona o daních z příjmů. Zavádí se jasná oznamovací povinnost účetních jednotek při změně zdaňovacího období nebo jejich spojování, přičemž je vysvětlena výjimka, kdy se oznámení nepodává, pokud lhůta pro daňové přiznání uplyne dříve nebo současně s lhůtou pro oznámení.

Dále dochází k rozsáhlým legislativně-technickým úpravám v mnoha ustanoveních zákona o daních z příjmů, zejména k vypuštění přežitého pojmu „období, za které se podává daňové přiznání“, který je nahrazen výlučným užíváním pojmu „zdaňovací období“. Významná část textu obsahuje rozsáhlá přechodná ustanovení řešící přechod na nový systém daňového odpisování, zavedení měsíčních odpisů a nový koncept daňové hodnoty aktiv.

Podrobně se upravuje daňové zacházení se stávajícími hmotnými i nehmotnými aktivy, finančním leasingem, technickým zhodnocením, goodwill‎em a oceňovacími rozdíly tak, aby byl přechod daňově neutrální. Zvláštní pozornost je věnována poplatníkům přecházejícím na stanovení základu daně z účetnictví podle IFRS, kde se jednorázově upravuje výsledek hospodaření o rozdíly mezi účetní a daňovou hodnotou. Součástí této části je rovněž komplexní novela zákona o rezervách, která ruší povinnost účetního zachycení rezerv a opravných položek a zavádí pojem daňové rezervy jako institutu nezávislého na účetnictví.

Navazující části obsahují četné změny související s novým zákonem o účetnictví v dalších právních předpisech, včetně zákonů o České národní bance, o pojišťovnictví, o drahách, o spořitelních a úvěrních družstvech a dalších. Tyto změny jsou převážně terminologické a technické, reagují však na zásadní systémový posun v účetním a daňovém právu, zejména pokud jde o audit, zveřejňování účetních dokumentů a vymezení účetních jednotek.

[16/23] Tato rozsáhlá část dokumentu se soustředí zejména na promítnutí nového zákona o účetnictví do celé řady sektorových zákonů, především zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, a zavádí jednotnou terminologii jako „řádná individuální účetní závěrka“, „zpráva vedení“, „povinný audit“ či „účetní předpisy“. Dochází k úpravám požadavků na likvidátory, auditory a nově zaváděné ověřovatele řídicího a kontrolního systému, včetně zakotvení jejich povinnosti mlčenlivosti a vymezení informačních toků směrem k České národní bance. Významnou část tvoří rozšíření a zpřesnění skutkových podstat přestupků spořitelních a úvěrních družstev, zejména za neplnění povinností v oblasti zveřejňování účetních dokumentů, informací o činnosti a finanční situaci nebo oznamování auditorů, přičemž sankce dosahují až 5 mil. Kč. Dokument dále ruší institut mimořádného auditu a nahrazuje jej systémem ověřování řídicího a kontrolního systému podle nové právní úpravy. Současně jsou provedeny rozsáhlé novelizace dalších zákonů (např. o vnitrozemské plavbě, pozemních komunikacích, civilním letectví, státním podniku) s cílem sjednotit účetní pojmy, ocenění majetku a způsob vedení účetnictví v jednom účetním systému. Zásadní část je rovněž věnována nové koncepci zákona o oceňování, která nahrazuje pojem „cena“ pojmem „hodnota“, detailně vymezuje druhy hodnot (tržní, obvyklá, zjištěná, jmenovitá) a oceňovací přístupy a přesouvá klíčové metodické zásady přímo do zákona. Zvláštní důraz je kladen na oceňování lesa, kdy se nově zavádí výnosový přístup pro větší lesní celky, a na celkové zpřesnění, zpřehlednění a systémové sjednocení oceňovacích pravidel napříč právním řádem.

[17/23] Tato rozsáhlá část dokumentu soustředěně provádí legislativně-technické a věcné změny napříč desítkami zákonů, jejichž společným jmenovatelem je návaznost na nový zákon o účetnictví a na novelu zákona o oceňování. Klíčovou změnou je systematické nahrazení pojmů „cena“ pojmy „hodnota“ (např. obvyklá cena → obvyklá hodnota, zjištěná cena → zjištěná hodnota), které mají být nově jednotně používány v celém právním řádu, včetně práva obcí, krajů, státu, obrany i majetkových převodů. Zásadní část úprav spočívá ve sjednocení účetní terminologie: ruší se duplicity povinnosti vést účetnictví u právnických osob veřejného práva (obce, kraje, fondy, úřady), zpřesňuje se pojem účetní závěrky (nově řádná individuální, případně konsolidovaná) a nahrazuje se výroční zpráva institutem „zprávy vedení“.

Významná pozornost je věnována finanční správě a oceňování nemovitostí, kde se upouští od povinnosti shromažďovat všechny zjištěné a sjednané hodnoty v daňových spisech a nově se počítá pouze s předáváním údajů sledovaných pro vlastní účely finanční správy, bez sankcí při technické nemožnosti jejich poskytnutí. Rozsáhlé změny se dotýkají také rozpočtových pravidel, kdy se státní a územní příspěvkové organizace převádějí z rozpočtování nákladů a výnosů na rozpočtování příjmů a výdajů, což má zásadní dopad na hospodaření, fondy, odvody a řízení likvidity. Zcela nově se upravuje nakládání s přebytky, rezervními fondy a fondy reprodukce majetku, včetně vazby na dotace z Evropské unie.

Samostatně je upravena oblast kolektivní správy autorských práv, kde se v návaznosti na směrnici EU zachovávají zvláštní informační povinnosti, avšak výrobní zpráva je nahrazena individuální zprávou vedení a řádnou individuální účetní závěrkou. Dokument se rovněž výslovně dotýká zákona o pobytu cizinců, kde se mění požadavky na předkládané účetní dokumenty (upřesnění na řádnou individuální účetní závěrku a pojem účetní období), přičemž u neúčetních jednotek zůstává povinnost dokládat obdobné dokumenty za dva kalendářní roky. Významná část změn má tedy praktický dopad na veřejnou správu, financování veřejných institucí, transparentnost hospodaření a právní jistotu jednotného používání účetních a oceňovacích pojmů v celé české legislativě.

[18/23] Tato část dokumentu komplexně upravuje hospodaření příspěvkových organizací zejména prostřednictvím zásadní změny koncepce rozpočtování z dosavadního modelu nákladů a výnosů na model příjmů a výdajů, což má zajistit lepší kontrolu cash-flow a jednodušší stanovení provozního příspěvku zřizovatelem.

Upřesňují se pojmy a procesy spojené s rozpočtem, financováním, peněžními fondy a jejich rušením, přičemž dochází ke zrušení povinnosti tvořit některé peněžní fondy (s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb) a ke změně zdrojů jejich tvorby z STRIKETHROUGH_STARTzlepšeného výsledku hospodařeníSTRIKETHROUGH_END na nevyužité peněžní prostředky.

Zavádí se nové povinnosti příspěvkových organizací, zejména sestavení závěrečného účtu po skončení rozpočtového roku a pravidelného finančního výkazu pro centrální systém účetních informací státu, který má posílit transparentnost a kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky.

Současně se snižuje administrativní zátěž, např. zrušením povinnosti schvalovat rozpočtová opatření zřizovatelem či formálními převody prostředků do fondů, které již neodpovídají nové účetní úpravě.

Významná část textu má terminologický charakter a sladí desítky souvisejících zákonů s novým zákonem o účetnictví, zejména nahrazením pojmů „výnosy a náklady“ „příjmy a výdaje“, „půjčka“ pojmem „zápůjčka“, a „účtovat odděleně“ formulací „sledovat v účetním systému odděleně“.

Dokument dále stanoví přechodná ustanovení umožňující postupný přechod na nový systém rozpočtování a účetnictví a zajišťuje, že nové povinnosti se neuplatní zpětně, čímž posiluje právní jistotu příspěvkových organizací i jejich zřizovatelů.

[19/23] Tato část dokumentu podrobně upravuje nové vymezení dlouhodobého majetku pro účely daně z přidané hodnoty v návaznosti na nový zákon o účetnictví, zejména investiční hmotná a nehmotná aktiva, dodatečné zhodnocení a práva užívání. Významnou změnou je, že dodatečné zhodnocení (dříve technické zhodnocení) je vždy považováno za samostatný dlouhodobý majetek, pokud jeho prvotní účetní hodnota při uvedení do stavu způsobilého k užívání přesáhne 100 000 Kč, přičemž se posuzují jednotlivé dokončené akce, nikoli roční souhrn výdajů. Goodwill je výslovně vyloučen z dlouhodobého majetku pro účely DPH, přestože je podle účetnictví považován za stálé nehmotné aktivum. Nově se rozšiřuje desetiletá lhůta pro úpravu odpočtu DPH také na právo stavby a právo užívání z finančního leasingu a na jejich dodatečné zhodnocení, což sjednocuje daňový režim majetku bez ohledu na právní formu jeho držby. Dokument dále sjednocuje postup všech osob povinných k dani tím, že pro účely vymezení dlouhodobého majetku musí vždy vycházet z tuzemského zákona o účetnictví, a obsahuje rozsáhlé legislativně-technické změny v mnoha zákonech, které nahrazují dosavadní pojmy novou účetní terminologií. Přechodná ustanovení zajišťují, že majetek pořízený nebo započatý před účinností novely zůstává dlouhodobým majetkem i nadále podle dosavadních pravidel, aby nedošlo k retroaktivním dopadům zejména na uplatňování odpočtů DPH.

[20/23] Tato rozsáhlá část dokumentu provádí systematické legislativně‑technické a terminologické změny napříč desítkami zákonů v návaznosti na přijetí nového zákona o účetnictví, který ruší dosavadní zákon č. 563/1991 Sb. Klíčovým motivem je nahrazení dosavadních pojmů (např. „účetní knihy“, „rozvahový den“, „výroční zpráva“, „daňová evidence“, „cena“) novou terminologií („účetní záznamy“, „poslední den účetního období“, „zpráva vedení“, obecná evidence pro daňové účely, „hodnota“) a obecnými odkazy na účetní předpisy, aby byla zahrnuta i aplikace mezinárodních účetních standardů.

Významná část úprav se týká insolvenčního práva, kde se zpřesňují povinnosti insolvenčního správce v oblasti účetních a daňových povinností dlužníka, aniž by byly výčtem konkretizovány jednotlivé úkony, a potvrzuje se povinnost sestavit řádnou účetní závěrku při skončení účetního období, například po zrušení konkurzu. Současně se sjednocuje pojetí ročního úhrnu čistého obratu a jasně se stanoví, že u účetních jednotek používajících IFRS se tento údaj vychází z účetnictví vedeného podle mezinárodních standardů.

Další rozsáhlé změny se promítají do zákona o vyvlastnění a dalších předpisů, kde dochází k systematické náhradě pojmu „cena“ pojmem „hodnota“ (zejména „obvyklá hodnota“ a „zjištěná hodnota“) v souladu se zákonem o oceňování, což představuje materiální změnu terminologie a způsobu oceňování pro celý právní řád. Změny mají odstranit duplicity, sjednotit výklad a zajistit provázanost s novou koncepcí oceňování majetku.

Velmi rozsáhlá je rovněž novela zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, kde se promítá nová úprava účetních závěrek, zahajovacích rozvah, auditních povinností a oceňování podílů, včetně samostatné definice tržní ceny pro účely přeměn a zachování zjednodušených postupů ocenění pro podíly obchodované na regulovaných trzích. Řada ustanovení je zrušena jako nadbytečná, protože jejich obsah je nově komplexně upraven přímo v zákoně o účetnictví.

Významné zásahy se týkají také trestního práva a zákona o auditorech, kde je pojem „účetní knihy“ nahrazen pojmem „účetní záznamy“ z důvodu zachování zásady nullum crimen sine lege a kde se podrobně redefinuje povinný audit, auditorská činnost a ověřování zprávy vedení, včetně digitálního výkaznictví. Součástí této části jsou i speciální úpravy pro pojišťovny a zahraniční pojišťovny působící v ČR, zejména pokud jde o povinnosti zveřejňování a uveřejňování účetních závěrek a souvisejících zpráv ve zkrácených lhůtách.

[21/23] Tato část dokumentu rozsáhle reaguje na přijetí nového zákona o účetnictví a související novelu zákona o auditorech a provádí řadu věcných i legislativně-technických úprav napříč sektory pojišťovnictví, penzijního spoření, daní a dalších regulovaných oblastí. V oblasti pojišťovnictví se zavádí povinnost poboček zahraničních pojišťoven a zajišťoven zveřejňovat účetní závěrky a zprávy vedení prostřednictvím internetu, přičemž pouhé zveřejnění odkazu na zdroj v zahraničí se nově považuje za splnění povinnosti a nezakládá přestupek; zároveň se mění pravomoci České národní banky, zejména možnost nařídit změnu auditora při porušení povinností auditora. Významná část textu se věnuje daňovému řádu, kde se zavádí jednotný pojem povinný audit, prodlužuje lhůta pro podání daňového přiznání na 6 měsíců u subjektů s povinným auditem a komplexně se upravuje správa daní v cizích měnách, včetně pravidel přepočtu kurzů, zaokrouhlování, vedení účtů a eliminace kurzových rozdílů. Dokument dále zpřesňuje pravidla pro stanovení rozhodného dne při rozdělení zdaňovacího období v případech úmrtí, likvidace, přeměn nebo insolvence a sjednocuje daňové postupy s novou účetní legislativou. Rozsáhlá část je věnována doplňkovému penzijnímu spoření, kde se ruší zastaralé povinnosti, nově se definuje odpovědnost penzijní společnosti za účetní a daňové povinnosti účastnických a transformovaných fondů a zavádí se nový institut ověření řídicího a kontrolního systému namísto mimořádného auditu. Současně se zpřísňují a sjednocují sankční mechanismy, přičemž za porušení nových zveřejňovacích, účetních a dohledových povinností lze uložit pokuty až do výše desítek milionů korun, a odstraňuje se povinnost přímého zasílání dokumentů České národní bance ve prospěch zveřejňování ve veřejných rejstřících a na internetu.

[22/23] Tato část dokumentu rozsáhle promítá dopady nového zákona o účetnictví do celé řady právních předpisů, zejména v oblasti penzijního spoření, finanční správy, celní správy, občanského zákoníku, obchodních korporací, investičních fondů a dalších sektorových zákonů. Klíčovým motivem je systematická terminologická změna (např. nahrazení pojmů majetek → aktiva, závazek → dluh, výrobní zpráva → zpráva vedení, účtovat odděleně → sledovat v účetním systému odděleně) a odstranění duplicitních nebo nadbytečných ustanovení, která již vyplývají přímo z nové koncepce účetnictví.

Významná část se věnuje transformovaným fondům v doplňkovém penzijním spoření, kde se výslovně potvrzuje jejich postavení samostatné účetní jednotky, aplikace pravidel pro schvalování účetních závěrek, povinný audit a dohled České národní banky, jakož i jejich vyloučení z konsolidace penzijní společnosti. V oblasti finanční a celní správy se ruší výslovná ustanovení o účetní jednotce jako nadbytečná a přesouvá se kontrola účetních povinností pod režim daňového řádu, včetně úpravy kompetencí finančních úřadů.

Zásadní obsahovou změnou v občanském zákoníku a zákoně o obchodních korporacích je zrušení zvláštní právní úpravy výročních zpráv nadací a ústavů, která je nahrazena obecnou povinností zveřejňovat účetní závěrku a případně zprávu vedení. Současně se zpřesňují pravidla pro rozhodný den přeměn, oceňování nepeněžitých vkladů reálnou hodnotou a ukončení účetního období při likvidaci.

Rozsáhlá úprava zákona o investičních společnostech a investičních fondech upravuje povinnosti administrátora, audit účetních závěrek, ocenění majetku podle IFRS, včetně výslovného dovolení použití středové ceny (mid price) u dluhopisů a povinnosti rekonciliace NAV s účetní závěrkou. Zavádí se flexibilita nahrazení zprávy o činnosti individuální zprávou vedení a zpřesňuje se systém sankcí a dohledu ČNB.

Další změny se dotýkají zveřejňování účetních dokumentů ve veřejných rejstřících, kdy se vypouští povinnost ukládat některé dokumenty (např. návrhy na rozdělení zisku) a omezuje se zveřejňování dokumentů poboček zahraničních institucí ze třetích zemí. V závěru jsou obdobné terminologické a systémové úpravy provedeny také v zákonech o audiovizi, zadávání veřejných zakázek, hazardních hrách a v oblasti krizového řízení finančního trhu.

[23/23] Tato závěrečná část dokumentu představuje rozsáhlou souhrnnou novelizaci celé řady zákonů, jejichž společným jmenovatelem je přizpůsobení terminologie, povinností a procesů novému zákonu o účetnictví a souvisejícím změnám v zákoně o auditorech a zákoně o oceňování. Opakovaně se nahrazují dosavadní pojmy jako „výroční zpráva“ pojmem „zpráva vedení“, „ověření účetní závěrky“ pojmem „povinný audit“, „závazek“ pojmem „dluh“ a „vlastní/cizí zdroje“ pojmy „vlastní kapitál“ a „dluhy“, přičemž se výslovně zdůrazňuje, že jde o věcné změny vyplývající z nové účetní koncepce.

Významná část úprav se týká zpřesnění povinností předkládat účetní závěrky (nově rozlišované jako řádné nebo mezitímní a individuální nebo konsolidované) a povinného auditu, včetně explicitního požadavku předkládat zprávu o povinném auditu tam, kde byla dříve dovozována jen implicitně. U zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti dochází k integraci zbytkových povinností z rušeného zákona č. 25/2017 Sb., rozšíření osobní působnosti na veřejné kulturní instituce a úpravě přestupků, přičemž pokuty nově nejen vymáhá, ale i vybírá celní úřad. Přechodná ustanovení jasně stanoví, že povinnosti za období před účinností nového zákona se ještě dokončí podle zrušené úpravy, a že nově rozšířená působnost se neuplatní zpětně.

Další změny se promítají do daňových, finančních a regulatorních předpisů (např. daň z hazardních her, platební styk, regulace lobbování, volební kampaně či digitalizace finančního trhu), kde se sjednocuje práce s účetní závěrkou, kurzy cizích měn a výpočty sankcí z položek definovaných novým účetnictvím, zejména z „aktiv celkem“. U zákonů s ekologickým nebo sektorovým dopadem (výrobky s ukončenou životností, plasty, veřejné zakázky, výzkum a veřejné instituce) jsou změny převážně terminologické, ale mají praktický dopad na rozsah a formu vykazovaných dokumentů. Závěrečná ustanovení řeší také časování účinnosti, zejména dvouleté odložení správy daní z příjmů v eurech, aby byla zajištěna technická a institucionální připravenost veřejné správy.